29. narozeniny

Letos jsem zažila úplně nejlepší narozeniny, co jsem si vůbec mohla přát. Dřív to ale s tím nadšením, že slavím narozeniny, tak nebývalo. Asi od 25 jsem měla hrozný deprese z toho, že už mi táhne na 30 a že už budu stará a bůhví, čeho všeho jsem se děsila. Jak se to ale pomalu a jistě blíží, tak jsem se s tím nějak vnitřně smířila a už mi to nepřijde jako nějaká tragédie. Né nadarmo se říká, že člověk je tak starý, jak se vnitřně cítí a já se určitě cítím max. na 20 (fyzicky je to už trochu horší). A tak jsem si letos narozeniny užila. Nejsem žádný velký "slavič". Nemám ráda velké množství lidí, protože se stejně nestíhám všem věnovat, pak mám výčitky, že se někdo nudil atd. No pravděpodobně to znáte. Proto moje oslavy probíhají většinou v klidu a slavím je na několikrát. Většina oslav mě ale teprve čeká, takže dneska bych vám chtěla ukázat přímo svůj narozeninový den - den, kdy jsem zažívala pocit absolutního štěstí :)

Jelikož jsem si chtěla svůj velký den pořádně užít, patřičně jsem se na to i oblíkla. Vzala jsem si svoji oblíbenou čelenku s mega růžovou mašlí a růžový tílko, takže jsem vypadala jak velkej dárek. :D Hnedka první "mejdan" proběhl v práci, kde byli z mého outfitu dost vyvedení z míry (jedna kolegyně si mě dokonce přišla vyfotit). Drží se tu tradice snad 100 let, že oslavenec vždycky nachystá nějaké občerstvení a kolegové mu chodí přát. Já většinou kupuji několik bonboniér a rozdávám bonbony - a mám problém to sama nesežrat. Pokud je nějaké větší jubileum, což mě čeká příští rok, tak se dělají chlebíčky, zákusky atd.

Kytice od ředitele

Tulipány od kolegyně

Letos mě teda dostal ředitel s manželkou hned ráno, protože mi přinesli plno dárků. Dostala jsem svoji milovanou svíčku, víno, Merci (zatim se držim) a nádhernou kytici. Při tý příležitosti jsem zjistila, že v práci nemám žádnou vázu, takže kytku jsem musela provizorně strčit do kbelíku :D. Hned v závěsu přišla kolegyně s mýma oblíbenýma tulipánama <3 a ještě jedna s knížkou Sněží, sněží, kterou jsem měla na svém knižním wishlistu. Fakt mě to dojalo a udělalo hroznou radost. Většinou není zvykem si tu dávat takové dary, ale s těmi bližšími už udržujeme jakousi tradici. Nevím, jestli jsem vám už vyprávěla o paní uklízečce u nás v práci, co mi nosí stále nějaké ovoce nebo sladkosti. Tak ani ta na mě nezapomněla a dostala jsem od ní čokoládu Café Latté.
Během dne se stavovali další kolegové a dělali mi radost různýma maličkostma. Dostala jsem třeba čtyři hořický trubičky, čokoládu, toffifee a kaštany (taková ta tyčinka, ne kaštany jako kaštany). Přesně takovýhle blbosti mi dělají úplně největší radost.

Menší radost mi udělala fotka na fb, kterou mi ségra během dne nahrála na profil. Každopádně většinu mých kamarádů hodně pobavila, tak vám ji sem taky nahraju. Je to z návštěvy u babičky, mám její rolák, protože jsem se chvilku předtim počůrala a mamka sebou neměla nic na převlečení, takže tak :D. Snad jsem nikoho nepohoršila.

Jsem ďábel! :D

Odpoledne jsme se s Kubou vypravili užít si ten můj slavnostní den. Z práce jsme vyrazili nejdřív do Levných knih pro Rozmarné léto a pak do kavárny na kafe a jahodový koktejl, kterej miluju! (a taky banánovej, čokoládovej, lesní směsovej...). Večeři se Kuba rozhodl uvařit sám, takže následoval nákup surovin během kterýho mi přišla sms, že si můžu v Atom Ratu vyzvednout mikinu, kterou jsem dostala jako dárek od ségry. No nevim, jestli to ségra měla takhle naplánovaný, ale aby se trefili s ušitím přesně na narozky, tak to se teda trefili :D (mikinu ukážu v new in článku :)). Ještě jsme rychle koupili chlebíčky jako předkrm a mazali na autobus. Řidič byl asi výpomoc nebo nevim, ale půlka cestujících se z jeho stylu řízení málem pozvracela. Úžasnej zážitek :D.

Eh, vypadám, jak kdybych měla žloutenku :D

Na pohled nic moc, ale byly luxusní, fakt :D

Doma na mě čekal ještě jeden dárek a to externí harddisk, terovej! Hurá! Pravděpodobně mě teda čeká teďka týden přehrávání fotek z notebooku na disk, abych měla nějakou zálohu. Následovala výborná večeře - steak na pepři a žampionech s hranolkama - aneb ať žije pořádná prasárna. Nikoho asi nepřekvapí, že zbytek večera jsem pak už jen proležela a četla si svoji novou knížku.

Dárky od Kuby :)

Aby tenhle článek nebyl tak sluníčkovej, tak vám řeknu, že den před narozeninama jsem myslela, že už ani být hůř nemůže. Už mi nabíhaly depky z počasí, zjistila jsem, že bez sluníčka prostě žít nemůžu. Pěkně mi lezlo krkem, jak furt chumelilo, pršelo nebo aspoň mžilo. Do toho jsem musela zůstat dlouho v práci (začátek měsíce - klasika) a domů jela úplně vyflusaná. Musím říct, že jsem byla dost protivná a i když se Kuba snažil, tak to nemělo cenu. Každopádně mi udělal velkou radost takový "předdárek" a to malej růžovej medvěd, kterej seděl na vánočním stromečku (ano stále máme stromeček). Né že bych pak měla najednou super úspěšný den, ale potěšilo :).

O oslavě s rodinou a přáteli vám napíšu někdy příště. Ačkoliv mám už svůj den D za sebou a jsem už v práci, tak si ještě užívám tu úžasnou sváteční atmosféru, koukám do blba a usmívám se. Jo, myslím, že život je fajn!
Mějte se co nejlíp můžete a napište mi klidně, jak slavíte vaše narozeniny vy. Každý komentář od vás mi dělá ohromnou radost :)

Váš Andreják