čtvrtek 28. dubna 2016

Duben - ještě tam budem

Tenhle rok to platí tak napůl. Myslela jsem si, jak budu ještě zalezlá doma a číst si od rána do večera, ale počasí tomu chtělo jinak. Hned první víkend v dubnu jsme sice odstartovali víkendové výlety, ale v týdnu na čtení zbylo celkem dost času. Za duben proto držím svoje měsíční číslo a to 6 knih. Myslela jsem si, že zkompletuju tenhle měsíc svoji YOLI edici, ale momentální chuť číst něco jinýho prostě ovlinit nejde a nutit se do toho nechci. Samozřejmě jsem si taky opět nakoupila něco do zásoby, kdyby náhodou - stavila jsem se v Knihy Dobrovský pro Štastní lidé čtou a pijou kávu a To je život! a pak klasika Levné knihy, to ani nebudu vyjmenovávat, co všechno jsem si koupila, ale bylo toho dost... Asi bych měla v co nejbližší době přemluvit Kubu, aby postavil další část knihovny.


Dárek z pravé lásky
Rozhodla jsem se tuhle knížku číst na části, jelikož obsahuje 12 příběhů, což znamenalo každý den jeden příběh. Bohužel bylo dost znát, že se Vánoce neblížej, protože i když si o Vánocích přečtu ráda kdykoliv a cokoliv, tak to nějak nemělo to správné kouzlo. Hodně se mi líbily příběhy vymyšlené a nereálné, bylo to konečně něco jinýho než stará známa klasika: kluk a holka se potkaj a zamilujou se do sebe. Každopádně se už těším, až si knížku znovu přečtu před Vánoci.



Romeo, Julie a tma
Po nevimkolikáté knížce s tématikou YA jsem si musela trochu odpočinout od tohodle žánru, takže jsem sáhla do oddělení, které nezklame a to do "knížek po babičce". V první řadě musím ocenit krásné ilustrace. Škoda, že se to už moc nenosí, určitě bych ocenila ilustrace i v jiných knížkách "pro dospělý". Skvěle knížku doplňovaly, protože byly stejně depresivní jako samotné téma. Celkově je mi válečná tématika blízká a když jsem četla Petra a Lucii, tak mi Kuba říkal, ať si určitě ještě přečtu tohle. Kdybych tyhle dvě knihy měla srovnat, tak mi blíž byla právě Romeo, Julie a tma a to hlavně stylem, jakým byla napsaná, modernějším jazykem a popisované situace a monology byly reálnější.



Písně z Lesbu
Poezie se mi čte hodně špatně, zvlášť když jde jen o zlomky vytažené z kontextu, jako je to právě v případě Písní z Lesbu. Hodně mi v týhle knížce pomohl doslov, kde Ferdinand Stiebitz vysvětluje pravděpodobný výklad básní a navíc jako bonus přidává jakýsi životopis Sapfó. Díky tomu se dozvíte, že pocházela ze šlechtické rodiny, byla vdaná a dokonce měla i dítě.
I když poezie není něco, co bych vyhledávala, tak mám v plánu si v Levných knihách koupit ještě Alkoholy a Stébla trávy.



Šťastní lidé čtou knihy a pijou kávu
Tahle knížka měla hodně dobrou anotaci a dost slibnej začátek a pak se to nějak zvrhlo a stala se z toho klasická červená knihovna - on ji nesnáší, ona ho miluje, pak se zjeví bejvalka, pak ho nemiluje a furt dokola. Zatím asi největší zklamání tohodle roku. Díky bohu, že jsem u toho neztratila moc času, původně jsem si myslela, že to ani nedočtu, ale nakonec cca za 5 hodin jsem to utrpení měla za sebou.



Všechny malé zázraky
Přiznávám se, že reakci na tuhle úžasnou knihu píšu hned po jejím dočtení, protože jsem to nemohla vydržet. Přečetla jsem ji skoro na jeden zátah a po přečtení jsem si musela dát pauzu, protože jsem prostě nebyla schopná číst nic jinýho. Naprosto perfektně popsané stavy člověka s psychickou poruchou, střídání mezi vyprávěním z jeho a jejího pohledu a tak hluboké myšlenky, že jsem se v téhle knížce málem učmárala, jak jsem podtrhávala. Určitě to bude jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Díky bohu, že jsem si ji vybrala hned po tom zklamání s Šťastnými lidmi.



Kam se poděla Elizabeth
Po malých zázracích jsem si musela udělat pauzu a díky tomu jsem nedočetla YOLI edici celou. Místo toho jsem se vrhla na Elizabeth a opravdu ani teď nevím, co si o téhle knize mám myslet. Hlavní hrdinka mě dováděla naprosto k šílenství, až jsem si myslela, že to snad nedočtu. Líbil se mi ale doprovodný příběh z mládí zapomnětlivé babči, což mi nakonec udrželo pozornost a já to dotáhla do zdárného konce. Každopádně ale opravdu nedokážu říct, jestli se mi to líbilo nebo ne :D.



Já si dám teďka chvilku pauzu a v neděli rozečítám další knížku :). Vybráno jich tu mám teďka několik, ale tentokrát vám nic prozrazovat nebudu a necháme si to jako překvapení.

Užijte si čarodějnice a já se na 1.máj zase ozvu.

Váš Andreják

pondělí 25. dubna 2016

Olomouc - kytičky a památky

Když Kuba přišel s nápadem, že bychom mohli jet na Floru Olomouc, říkala jsem si, že je to super nápad. Do Olomouce jsem se hrozně chtěla jet podívat už dlouho a myslím, že takhle významnou událost jako je právě Flora, by měl každý aspoň jednou za život absolvovat. Pak mi psala bývalá spolužačka, která si přečetla můj status na FB o plánovaném výletu, že to není zrovna nejlepší nápad na první návštěvu tak krásného města. Hrozí totiž, že se mi tím znechutí a to nemluvě o Floře, která je podle jejích slov "vražda" :D. No, dopadlo to tak, že z města jsem nadšená a ano Flora je vražda. Pro mě to tím pádem bylo poprvé a naposled a na kytičky příště už jenom do parku. Pojďme se na to ale podívat pěkně od začátku...





Na výstavu jsme vyrazili v sobotu, což byla asi největší chyba. Už vlak byl narvaný k prasknutí, takže jsme se nakonec radši přímo v Olomouci vypravili na výstaviště pěšky. Byla to pěkná procházka přes park a nakonec jsme to trefili docela v pohodě.



Ještě u vchodu bylo taky všechno ok. Pán nám nabídnul semínka dýně, zkontroloval vstupenky a my vyrazili do parku, kde se výstava konala. Jenže za chvilku to začalo. Najednou všude davy lidí, plno vetešníků, důchodci, malé děti, řev a bordel. Stánky s jídlem a souvisejícím sortimentem jsou samozřejmost, ale proč tam byly stánky s napařovací žehličkou, to fakt netuším.
Prorvali jsme se masou lidí do skleníků na kaktusy a tropické rostliny a tam chvilku pobyli, naštěstí tam bylo míň lidí - asi se všichni věnovali stánkům venku. Uvnitř skleníků mi ohromnou radost udělali papoušci a želvy.










Dalším naším cílem byl Pavilon E a A. V prvním byla výstava věnovaná posezení v zahradě a vypadalo to teda úžasně. Hlavně se mi líbily propracované detaily výzdoby jako třeba koláč, jabko a knížka položená na stole nebo lavici :) Pavilon A byl vrchol (jak výstavy, tak tlačenice lidí). Výzdoba uvnitř byla věnovaná výročí Karla IV. a bohužel bylo znát, že sobota byla už třetí den výstavy a květiny měly už to nejlepší za sebou. Jinak to teda byla nádhera a opravdu oceňuju práci lidí, kteří se na tom podíleli. Klobouk dolů.






Tady se tvářim, jak jsem hrozně v pohodě. Doopravdy jsem měla chuť vraždit :D







Z uzavřených prostor jsme se šli projít na vzduch, kde jsme potkali nádhernýho bílýho pudla <3 - můj životní sen - a nafotili plno krásných tulipánů přímo v parku konání výstavy. Pak už jsme se vydali směr historické centrum na oběd a památky.






Olomouc je nádherné město s obrovským historickým centrem a úžasnejma širokýma bulvárama. Kdybych se musela stěhovat a nevyšly by jižní Čechy, tak bych vážně uvažovala o Olomouci. Opravdu mě to tady zaujalo a už teď se těším, až sem pojedeme před Vánocema na adventní trhy. Veškeré velké památky byly bez vstupu, což mi přijde v dnešní době skoro neuvěřitelné. Jediné, co mě nemile překvapilo bylo neuvěřitelné množství bezdomovců. Za naši cestu jsme zasponzorovali pána a jeden páreček.










Domů jsme se rozhodli jet pendolinem a ještě že jsme tak udělali. Většina vlaků měla obrovské zpoždění, my jen 10 minut a ještě jsme měli v podstatě celý vagón sami pro sebe. České dráhy navíc nabízely 50% slevu pro účastníky Flory, ale my jsme nakonec využili slevu In Karty a posbírali další body na slevu do Království železnic.




Přístí víkend už budou Čarodějnice a my, pokud počasí dovolí, chystáme výlet na kole.
A co vy? Chystáte nějaké oslavy?

Uspěšný týden vám všem a já se zase brzy ozvu, tentokrát s knižním článkem :)

Váš Andreják

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...